Rituál v horách
Z Rayova pohledu
Byla neděle, 21.3.2009 a kolem 15:00 jsem vyšel pro Maxe. Zanedlouho jsme vystoupili na malý kopec a šli jsme dál do "hor". Našli jsme místo s tajemnou aurou. Všude kolem nás byly kupy sněhu, hustý les, staré, vysoké stromy, a pod nohama nám tekl širší potok. Proti nám byla mělká bažina, která ale byla ztvrdlá mrazem, a od ní se táhl dva metry široký pruh nezasněžené pobledlé trávy přes blízkou louku až do lesa. Na sněhem pokryté bažině jsem svým bokkenem vyryl do sněhu kruh a do něj jsme vyryli pentagram. Max do něj napsal dvě jména. Samael a Lilith. Bylo ticho... na každý cíp pentagramu jsme umístili jednu svíčku. Já je zapálil. Bylo ticho. Roztáhl jsem list s napsanými verši, ale nečetl jsem ho... já, ani Max. Nevím proč, ale nešel přečíst nahlas. Ticho bylo přerušeno mírným větrem. První svíce zhasla. Vítr stále sílil. Druhá svíce zhasla. Vítr se změnil v obrovskou, hlučnou vichřici, ale stromy se neohýbaly.Třetí svíce zhasla. Po zádech nám přejel mráz. Nastal pocit paranoie. Nejen, v duších se prolínaly pocity ze zlého činu s pocitem naplnění, moci a síly. Vichřice nabírala na síle. Psi ve městě začali výt a štěkat. Čtvrtý plamínek blikal. Max překročil kruh a uhasli ho svým nožem. Poslední vzal do ruky a dechem ho zhasil. Sbalili jsme svoje věci a zahladili jsme kruh. Vichr pomalu utichal a psi mlčeli. Šli jsme cestou k tábořišti, pomalým krokem, pocit paranoie vymizel. Ještě teď, několik hodin potom v sobě cítím zbylé pocity. Nasekali jsme dřevo, nasbírali jsme smrkové větve, a nařezali jsme březovou kůru. Byla nám zima, tak jsme chtěli rozdělat oheň... chtělo by to doladit, chytl, ale až napodruhé a hořel krátce, ale na ohřátí stačil. Pak jsme se odebrali do svých domů a po cestě jsme probíhali onu zvláštní událost.
Ray
Z Maxova pohledu
V neděli odpoledne, pro mě po domluvě přišel Ray ať jdu ven. Byl jsem už připravený a tak jsem byl hned dole. Ray měl v rukou neco docela dlouhého, zabaleného do hnědé látky, z prvu mě napadlo že si na mě přinesl brokovnici. Když jsme vylezli na kopec ukázalo se naštěstí, že jsem se zmýlil. Začal ono překvapení s šibalským úsměvem rozbalovat. Ukázalo se že je to jeho bokken (cvičná dřevěná napodobenina japonského meče), s radostí jsem mu ho podržel zatímco on si na sebe navlékal plášť s kapucí, který se vyklubal z hnědé látky jíž byl meč obalen, měl vážně pěkné stříbrné knoflíky!! Chvíli jsme chodili po lese, Ray pózoval s mečem a já jsem trénoval hod s nožem a šurikeny (ninjovské hvězdice) , které jsem si vyrobil z ocelových kotoučů do flexy. Po nějaké době jsme dorazili na malý palouček zkrz který protékal potok plný mokře mokré vody, která máčela celý palouk. Ray začal poskakovat ve hromadách sněhu a dělat kolem sebe mečem kruhy, vždy zavrtěl hlavou, kruh rozdupal, poskocil o kus dál a začal znova. Po chvili mého nevěřícného zírání mu došlo, že netuším co dělá. Podal mi tedy malý, pečlivě složený papír. Rozbalil jsem ho!! Pousmál jsem se!! Po prvních dvou přečtených slovech mi bylo jasné, co je tam psáno. Těkl jsem očima na poslední větu, tím jsem si ověřil že text je celý. Vzhlédl jsem. Ray už si liboval uprostřed téměř dokonalého kruhu, bylo nám jasné, že lepší nedokážem. Nyní už mi bylo jasné co dělá, pomohl jsem mu tedy ztvárnit uvnitř pentagram. Zapsal jsem okolo cípů jména Samael a Lilith, zatímco Ray něco hledal v malé trapně fialové, šusťákové ledvince. Vytasil svíčky a rozmístil je do špiček cípů, poté zapálil. Chvíli jsme stáli a civěli na celou tu podivnou scenérii. "Něco tomu chybí..." řekl jsem. Ray zabodl svůj meč do středu pentagramu. Spokojeně jsem zavrčel. Zírali jsme do papíru, ale nikdo z nás nechtěl číst. Byl to nepopsatelný pocit. Číst jsme chtěli, ale nečetli jsme. Něco v nás tomu bránilo. Pak jedna svíce zhasla, plamínky začali poskakovat ve větru, ale nezaregistroval jsem, že by se vánek dotkl i mě. Druhá svíce zhasla, ta proti směru hodinových hned vedle té první zhaslé. Vának se promněnil ve vitr, který stále sílil, bylo slyšet jeho hlasité burácení, ale stále jsem necítil žádný jiný náznak jeho existence, ani jeho dotek na mojí tváři, ani pohyb našich vlasů a i stromy stáli jako v bezvětří. Třetí svíce zhasla. Stále pokračovali ve stejném směru. Už to nebyl vítr, ale vichřice. Plamínky se bouřili a zmítali jako monstrum přivázané na řetězu. Čtvrtá zhasla... ihned ale zase vzplála, ještě jednou to zopakovala. Než to stihla udělat znova, přiskočil jsem a zhasil ji špičkou svého nože. Poslední plamínek jsem zmáčkl v prstech a tím skončil jeho bytí. Ray posbíral svíčky a já rozdupal symbol ve sněhu. Kdoví proč, oba jsme se lehce nevyzvaně uklonili a našim běžným, rychlým, cestovním krokem zmizeli pryč. Rozdělali jsme si oheň a celou dobu, co jsme si ohrřívali svoje zmrzlé končetiny, probírali jsme pocity, které jsme prožívali při rituálu!!
Přídavky
Text na papíře:
In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!
Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji silám temnot, aby vložili svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevře do kořán brány pekel a vyjde z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra/sestru a přítele! Dejte mi požitku, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené! Při všech Bozích Pekel, rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo! Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak touhy!