Upír - báseň III.
Upír III.
Rudý závěs nocí tou vlál
Když oknem bez mříží těch k nám vešel
Na prahu on chvíli jen stál
Z prachu jako každý z nás i on vzešel
V dlaních v svých on cosi svíral
Neviděné tajemství
Úsměvy však nerad střídal
Rty spíš křivil radostí
Oči jeho záři temnou
Do očí mých tlačily
Nač se vzpírat, proč chtít blednout?
Proč jen nežít navěky?
Chápal já jsem jeho slova?
Ty neslyšné posunky?
Namlouval jsem si ty pravdy?
Zničil já své ostatky?
S vážností když potom hleděl
Na ústa má, na oči
Do duše snad rád mi viděl
Duše skryté za mraky
Věděl přesně nač jsem myslel
Odpovídal obratně
Přesvědčil mne během chvíle
Hlupáka jen - ostatně
Sám prý světem už nechtěl jen
Bloudit sám a samotný
Osamělost, pověděl mi
Je pán vše a všemocný
A do čtveřice mi autor není znám, doufám že naposled...
Ray