Vlkodlaci vs upíři
Zbudí mě křik na našem území.Pochopím hned co se děje.Upíři vyhlásili válku a ta se koná dnes.Vyběhnu ze stanu,kde mám svůj pokoj.Oba dva klany jsou velice silní.Zvítězí jen jeden klan,který si podrobí celé území toho druhého.Své rodiče nikde nevidím.Koukám na bojující páry.Uvidím našeho vůdce,který bojuje s jejich.Tehdy pochopím,že to nejsou jen ty malé spory,co mezi námi byli,teď je pravá válka,co se tak moc očekávala.Válka mezi Smrtonoši a Lykany začala.Vidím jak se na mě jeden Smrtonoš,tak zvaně po lidsky "upír" vrhá.Za ta staletí co mezi sebou tyto dva klany bojují,jsme dosáhli i úmyslného přeměňování.Rychle prožiji svou první úmyslnou proměnu a vrhám se do boje.Upír používá hlavně zuby a já jako Lykan"Vlkodlak" používám hlavně drápy.První šrámy,krev mi z nich teče.Upír si jí chce vychutnat,ale já mu to nedovolím.Odhodím ho a rozeběhnu se kupředu.Stále proměněná,odhazuji další upíry a dívám se po okolí,jestli náhodou nezahlédnu rodiče.Místo rodičů zahlédnu však malé dítě,myslím,že chlapce,uprostřed té bitvy.Jak tam stojí,pláče a volá to dětské "Mamáááá"zamrazí mě.Proměním se na člověka.Rychle vezmu meč,mrtvému upírovy,co ležel vedle mých nohou.Rozeběhnu se k dítěti,kterého si naštěstí ještě nikdo nevšiml.Běžím rychlostí,je mi jedno do jakého klanu patří,je malé a ti do války nepatří.Chytnu ho kolem pasu.Srdce mi buší,rychle ho vezmu do mého stanu.Položím ho a on v tom okamžiku usíná.Pohlédnu na něj,nepamatuji,že bych ho v našem klanu někdy viděla,kouknu se mu na zuby.Upír!Nevím co dělat,kdyby to zjistili,zabili by ho na místě.Stéká mi slza,co když ztratil rodiče.Uvědomím si,že jsem vlastně i já hledala rodiče.Vyběhnu ze stanu.Rozhlédnu se kolem sebe. Po zemi se povaluje tolik mrtvých těl.Počet bojujících se zmenšil.Někteří podlehly někteří se dali na ústup.Kolem mě proletí zapálený šíp. "Běž k sobě do stanu."křikne na mě velitel.Přikývnu.Ve stanu mě čeká nemilé překvapení.S dítětem,co jsem zachránila,tam držíc ho v náručí,stojí jeho rodiče,kteří nevypadají,že by chtěli děkovat.Otec malého chlapce,se na mě vrhnul,ani se nestačím proměnit.Bráním se,ale síla jako člověku mi rychle dochází.Naštěstí se v mém stanu objeví velitel klanu,už proměněný.Přivolaný zřejmě mým výkřikem.Oba bojující.Rychle se proměním.A začnu bojovat z chlapcovou matkou.Zarazí mi zuby do mého ramene.Oženu se,to ji vymrští do vzduchu a při dopadu si zlomí vaz.Je mi líto toho chlapce,ale nenechám se zabít.Otočím se na něho,pořád tam jen stojí.Otočím se na bojujícího velitele,abych zjistila jak na tom je.Zrovna vidím,jak ho upír odhodí.Vezmu sekeru,kterou sekáme dřevo a hodím ji upírovy přímo do zad.Když klesne k zemi,rozeběhnu se k veliteli. "Jste v pořádku?"kleknu si k němu. "Ano"odpoví a pomalu se zvedá.Když válka skončila,musím říct,že nikdo nevyhrál.Asi po pár minutách,mi velitel,co se vzpamatoval, oznámil,že mi rodiče zabili právě rodiče toho chlapce.A co se stalo s ním?Toho jsme vzali do klanu.Pomalu se z něj stal můj bratr.Do mé plnoletosti mě vychovával velitel klanu,po jeho smrti jsem se stala jeho nástupcem.Můj bratr "upír"si našel ženu v klanu upíru,se kterým,žijeme v míru.A ten klan se kterým jsme válčili?Pořád válčíme a tak to bude dál co bude ubíhat staletí po staletí.Je to naše jako kdyby poslání.Vždy to bude jak to je. Vždy to bude Upír vs. Vlkodlak !
Zdroj: http://hppovidkovy.blog.cz
_________________________________________________________________________
Max
hustý
(fgvhjkl, 26. 9. 2011 10:54)